Ahoj! 🙂
První článek do rubriky “Na dně šuplíku” je tady! A co sem vlastně patří? Mé začátky v šicí “kariéře” a také nepovedené návrhy, které měly raději zůstat na papíře. Myslím, že každý z nás má takový šuplík, že jo? 🙂
Za šicí stroj jsem poprvé usedla na střední škole. Mermomocí jsem si chtěla ušít nějaký kus oblečení, který bych pak hrdě nosila. Ačkoliv má znalost látek, střihů a šicích praktik byla prakticky nulová, po pár ušitých kosmetických taštičkách, jsem si koupila modrou úpletovou látku s tím, že si ušiju sukni. Můj zvolený střih vlastně ani nebyl střihem. Látku jsem obmotala kolem sebe a střihla tak, aby krásně přiléhala. Poté jsem konce sešila a vytvořila tak tunel. O tom, jak sukni upevnit v pase jsem také měla hned jasno. Černá široká guma byla ideální.
Přišel čas na začišťování okrajů. ze záhadného důvodu jsem nikde nezvolila cik cak steh a spodní i vrchní část sukně tak začistila pouze jedním zahnutím, takže vnitřní strana byla dost nehezká. Stejně tak jsem poněkud odflákla místo sešití obou konců gumy.
Tím, že byla sukně pružná a já použila rovný steh, se samozřejmě při přílišném napnutí začal trochu trhat a v nenataženém stavu zase kroutit. Nicméně, asi jsem spoléhala na to, že když je sukně oblečená, nic z toho nejde vidět 😀
Jediné co se mi povedlo, bylo našití gumy, kdy byl steh pěkně pravidelný a bez problému umožňoval pružnost. Materiál který jsem použila byl sice tenký, ale neprůhledný, nicméně dnes už bych asi zvolila poněkud větší gramáž, abych se pak v sukni necítila jako nahá v trní. Pravděpodobně by se tento materiál také při častějším nošení vytahal.
Asi nemusím říkat, že sukni jsem na sobě měla všehovšudy třikrát. Od té doby jsem ale o něco pokročila v šití pružných materiálů a tak bych dnes již použila alespoň cik cak steh 🙂
Mějte se krásně,
